logo

Jih - Šumava, Česko-rakouské pohraničí 2012


Šumavská magistrála č. 33, Česko-rakouská příhraniční stezka č. 34+48

Panorama

Už to bude skoro rok, kdy jsme minule ze Šumavy po třetím deštivém dnu utekli. K dojetí do cíle cesty nám zbývá kolem 450km, což je na jeden víkend hodně. Takže tu byla možnost jet dvakrát přes půl republiky vlakem, nebo to prubnout najednou. Využili jsme svátku v úterý a protáhli to s dovolenou na šest dní.

Pro změnu jsme vyráželi odpoledním vlakem kolem druhé hodiny z Chocně (kam jsme dojeli na kolech) ve středu 2.května 2012 přes Prahu do Železné Rudy. Ubytování jsme měli předem zajištěno v turistické ubytovně naproti kostelíku Panny Marie ve středu města. Dorazili jsem tam po deváté hodině večer. Cesta vlakem uběhla docela v pohodě a na štěstí bez komplikací. dali jsme si jedno rychlé pivo a šli spát, protože předpově počasí slibovala na druhý den přeháňky a odpoledne i častější, takže jsme chtěli brzy vyrazit.



Ve čtvrtek 3.5. ráno to ale vypadalo docela dobře a tak jsme po rychlé snídani vyrazili. Čekal nás pro zahřátí kopec po hlavní silnici na Gerlovu Huť, ale ten už jsme znali a věděli, že po několika kilometrech odbočíme na Prášily a pojedeme po cyklostezkách a vedlejších silnicích. Filipova Huť Kousek před Antýglem, kde jsme se poprvé dostali k Vydře, jsme se na chvilku zastavili v Geologické expozici pod širým nebem Rokyta. Odbočku na jeden z nejvyšších vrcholů Šumavy, Poledník (1.315 m.n.m), jsme minuli protože před námi bylo ještě pár kilometrů a obloha zatím taky nebyla moc přívětivá. Jízdou jsme se ale zahřáli, takže to docela šlo. V Modravě jsme se ještě zastavili na kávu a ta nás taky zahřála. bylo už skoro k poledni, tak jsme snědli něco ze svých zásob. Podívali jsme se na most přes vydru a vydali se směrem na Filipovu Huť a Kvildu. Cestou jsme překonali náš nejvyšší bod cesty (1.145 m.n.m.). Nad Kvildou se nám otevřely na chvilku výhledy, než jsme se spustili do městečka.
Pokračovali jsme podél Teplé Vltavy po silnici přes Borovou ladu směrem na Horní Vlavici, kde jsme se na chvilku zastavili u pomníku Krále Šumavy a skalního útvaru zvaného Pivní hrnec. Na rozcestí Polka jsme pak uhnuli a vydali se po šotolinové cestě lesem. Nejprve jsme si projeli malý brod a museli jsme po louce zdolat kopec. Už bylo docela teplo a tak jsme se i pěkně zapotili. Splavské rašeliniště

Pak jsme už minuli Strážný a přehoupli se přes České Žleby. Poslední úsek cesty do Stožce byl většinou z kopce. Ubytování jsme měli v ubytovně Pstruh, bylo docela brzo a tak jsme si dali věci na pokoj. Najedli jsme se a jen tak nalehko vyrazili ještě k Soumarskému mostu.



Celkem jsme ujeli 94 km, překonané stoupání 1.716 m, klesání 1.698 m; detail ; GPX


profil Železná Ruda-Stožec



V pátek jsme vstali opět brzy kolem sedmé ráno. Po zabalení věcí jsme nejprve zamířili k místnímu obchodu, abychom se nasnídali a nakoupili pár zásob, protože nás čekal průjezd Šumavou s řídkými možnostmi zásobování a občerstvení. Schwarcenberský kanál Ze Stožce jsme vyjeli po silnici, ale po chvilce uhnuli do lesa abychom vystoupali výš k Schwarzenberskému kanálu. Ten jsme dalších skoro 40km neopustili. První krátkou zastávku jsme udělali u horního portálu tunelu blízko Jelení. Kousek pod dolním portálem jsme se zastavili v občerstvení na čaj a kávu. Společnost nám dělal svérázný "lesní mužík". Cesta ubíhala v poklidu, stále mírně z kopce. Za celý den jsme potkali asi dva cyklisty, což je v těchto končinách skoro zázrak. Turistická sezona ještě nezačala a prodloužené volno bylo teprve před námi.
Dalším zajímavým místem byla Rosenauerova kaplička s vyhýbkou na kanále, která umožňovala řídit směr toku vody podle potřeby Jelením potokem nebo kanálem a tak regulovat průtok vody kanálem podle potřeby. Schwarcenberský kanál Kousek za Zadní Zvonkovou jsme se na pár kilometrů ponořili do Rakouska, abychom stále kopírovali plavební kanál, který se v těchto místech jmenuje Schwemmkanal. Hned na začátku za hraniční čárou bylo odpočívadlo a protože bylo poledne, tak jsme se najedli. Okolí kanálu bylo na rakouské straně velmi podobné, dokonce jsme měli chvílemi pocit, že na české je kanál i lépe zachovalý. Na naši část Šumavy jsme se vrátili u Ježové. Následující úsek až do Pasečné byl asi nejhorší: stále do kopce po rozbité asfaltce, kdy navíc začalo vylézat slunce a tak jsme se brzy vysvlékali. Pomalu nám docházeli síly a tak jsme uvítali občerstvovací zastávku.

Načerpali jsme novou energii, která se hned v zápětí hodila, když jsme se drápali na nejvyšší bod dnešní trasy u zaniklé obce Kapličky. Ta byla na podzim v roce 1946 násilně vysídlena a v zápětí srovnána se zemí při převzetí území pohraničníky.

Po chvilce jsme se dostali do Vyššího Brodu. Na náměstí jsme se před malou sprškou schovali do cukrárny. Káva bodla. Další cesta nás stále vedla po cyklotrase č. 34 do kopce přes Herbertov směrem na Horní Dvořiště. Za ním jsme odbočili v Českém Heršláku do lesů podél hranic. Minuli jsme zapadlou železniční stanici "na konci světa" a pokračovali po lesní asfaltce. V místě, kde se opravovala bývalá trať koňespřežné dráhy se silnice najednou před námi jakoby postavila: po krátkém prudkém sjezdu následoval ještě pruší výjezd. Ten jsme v poslední části vytlačili. Zaniklá obec Kapličky Malou oklikou přes Rybník jsme dojeli do Dolního Dvořiště, kde jsme měli luxusní ubytování. Večer jsme se najedli v hospůdce na náměstí a pak rychle do postele.

Celkem jsme ujeli 93 km, překonané stoupání 1.593 m, klesání 1.754 m; detail ; GPX


profil Stožec-D.Dvořiště



Ráno v sobotu 5. května jsem dojel něco koupit ke snídani. Uvařili jsme si ještě v apartmánu čaj a za chvíli už seděli na kolech. Novohradské hory Jak jsme tak pomalu opouštěli Šumavu a dostávali se do Novohradských hor, tak se i postupně měnil ráz krajiny a lesů. Opět jsme začli stoupat lesy do kopců. Chvílemi nás zdržovalo nepřesné a nedostatečné značení. Za Leopoldovem jsme vyšlapali přes nejvyšší bod dnešní cesty kolem vrchu Vyhlídka k Huťskému rybníku u Jitronických luk. Protože byl víkend, tak se začli objevovat první cyklisti a turisti. Následoval lesní sjezd k Žofínskému pralesu. Nové Hrady Protože bylo poledne, tak jsme si dali oběd. Nebe se začalo zatahovat a bylo zřejmé, že nás nějaká přeháňka asi nemine. Nové Hrady Nicméně se to zase trochu vybralo a mohli jsme pokračovat. Odtud již byla cesta prakticky výhradně po silnicích a taky trochu zesílil provoz.

Netrvalo dlouho a dojeli jsme do centra Novohradských hor - Dobré Vody, kde jsme minuli Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie. V následující vesničce Horní Stropnice nás ale dostihly první přeháňky, které jsme přečkali v průjezdu u místního infocentra. Zdrželo nás to ale skoro hodinku. Za chvilku bylo zase dusno a to nás chytlo v krátkém stoupání u lesa u Černého kříže. Následoval pozvolný sjezd do Nových Hradů.

Do cíle nám už moc nezbývalo a tak jsme si řekli, že černé mraky přečkáme v cukrárně. Jen jsme vlezli dovnitř a objednali si, tak se venku ztrhlo úplné dopuštění a z oblohy se najednou sypalo spoustu krup. Silnice byla do 10 minut úplně bílá. Museli jsme zůstat uvnitř více jak hodinu, než se to trochu zklidnilo. Najednou to už tak vesele s dojezdem nevypadalo.
Měli jsme před sebou ještě asi 20 kilometrů a počasí stále nevypadalo, že přestane pršet. Sice to nebyl souvislý déšť, ale oblohou se honila černá mračna a nebylo jasné, kdy se znovu spustí proudy vody. Vyrazili jsme a po několika kilometrech nás přeháňka donutila se schovat v autobusové zastávce. Chvilku jsme čekali, jestli to nepřejde. Když nás to přestalo bavit, tak jsme si oblékli šusťačky a na bágly přetáhli igelity a vyrazili. Do Halámek jsme dojeli zcela promočeni a trochu vody se dostalo i na věci v brašnách. Naštěstí byly na pokoji dvě přímotopná tělesa. Zapnuli jsme foukání a než skončil hokej byla většina věcí suchá. V pokoji bylo ale nehorázné dusno.


Celkem jsme ujeli 82 km, překonané stoupání 1.529 m, klesání 1.688 m; detail ; GPX


profil D.Dvořiště-Halámky



Nedělní ráno vypadalo dobře. Obloha byla modrá i když předpověď hlásila, že se přes den zatáhne, tak to zatím vypadalo slibně. Chlum u Třeboně Posnídali jsme z vlastních zásob a za Halámkami jsme se brzy napojili zpět na pohraniční stezku. Před námi byl úsek tvořený pohraničními magistrálkami, které tu zbyly z dob železné opony. V Chlumu u Třeboně už bylo docela teplo a tak jsme shodili jednu vrstvu oblečení a nakoupili si svačinu a zásoby na další cestu.

Po několika kilometrech jsme se před nejsevernějším bodem Rakouska napojili na nám již známou cyklostezku č.32 - Greenways Praha-Vídeň. Klášter Minuli jsme snobský hotel Peršlák a nabrali směr na Novou Bystřici. Projeli jsme vesnice Klášter i Klášter II, kolem areálu opevnění na Jelením vrchu a zastavili se až pod hradem Landštejn. Ten byl při naší minulé návštěvě uzavřen, ale dnes byla neděle. Vylezli jsme až nahoru na věž, ze které byl nádherný kruhový výhled.

Po návštěvě hradu se přehnala drobná přeháňka, kterou jsme využili na občerstvení a kávu. Cestou ke Starému Městu pod Lanštejnem jsem se zastavili u malebné kapličky z XIX. století. Do Slavonic, kde jsme měli zamluveno ubytování, to už bylo jen kousek. Landštejn Těsně před příjezdem nás zastihla krátká přeháňka. Protože se ale zase hned vyčasilo, tak jsme se vydali na obhlídku blízkého muzea Pevnostního areálu. Je zde hodně zrenovovaných opevnění, zákopů a zátarasů na jednom místě.
Po návratu na ubytovnu přišla další a o něco delší přeháňka, ta se ale zvrhla na souvislejší déšť. Takže jsme před návštěvou města vlezli do sprchy a najedli se. Déšť se utišil kolem sedmé večer. Rychle jsme vyrazili a obhlédli střed města. Před dalším pršením nás zachránila zdejší milá hospůdka/vinárna, kde jsme vydrželi asi do deseti hodin.




Celkem jsme ujeli 61 km (plus návštěva opevnění), překonané stoupání 906 m, klesání 845 m; detail ; GPX


profil Halámky-Slavonice



Když jsme ráno v pondělí 7. května vstávali, tak počasí nevypadalo zle. Jenomže jak se již stalo tradicí na této etapě, tak odpolední přeháňky, nebo bouřky nebylo radno podceňovat. Slavonice Po snídani jsme vyjeli na kopec ke kostelu Božího těla odkud byl výhled na celé Slavonice. Ještě jednou jsme projeli centrem města, nakoupili zásoby na dnešní den a vyrazili směrem na Slavětín a Písečné.
Vranov Ze začátku vedla cesta spíše rovinatou krajinou, v Uherčicích jsme se zastavili, abychom si z venku prohlédli chátrající zámeček. Když jsme se dostali k Dyji, bylo jasné, že přijdou kopečky. Za Podhradím nad Dyjí jsme začali stoupat ke Starému Petřínu.
Cesta nás ale posléze dovedla přímo k hradu Vranov. Prohlédli jsme si nádvoří a chvilku se zastavili u výhledu z hradeb na město. Když jsme pak sjeli dolů a občerstvili se v hospůdce, pokračovali jsme po levé straně Dyje dál, kolem loveckého zámečku Lusthaus směrem na vyhlášené vinice Šobes.

Zhruba v polovině cesty jsme ještě odbočili ke zřícenině hradu Nový Hrádek. Most přes Dyji Před branou to vypadalo, že je možná i zavřeno, ale za chvilku se nás ujal místní kastelán. Prohlídkou hradeb a výkladem o místní květeně jsme strávili příjemnou hodinku. Byli jsme překvapeni s jakým zaujetím výklad probíhal.

Na vinice jsme tedy dorazili pozdě a všechno bylo už zavřeno. Svítilo ale podvečerní slunce a bylo tu krásně. Čekal nás jen prudký sjezd k lávce přes Dyji a krátká cesta do Šatova, kde jsme měli zamluven apartmán. Ještě jsme se zajeli podívat na "malovaný sklípek" - byl samozřejmě taky zavřený, ale zase tu nebyly davy lidí a slunce stále krásně svítilo. Večer přišla vhod dobrá večeře a láhev vína.




Celkem jsme ujeli 83 km, překonané stoupání 1.519 m, klesání 1.784 m; detail ; GPX


profil Slavonice-Šatov



Poslední den: úterý 8. května. Měli jsme před sebou jen krátký úsek. Mlýn ve Slupu Počasí bylo výborné, byli jsme na jihu a tak docela teplo. Zastavili jsme se na prohlídku vodního mlýna ve Slupu. Potom kolem chátrajícího zámku v Dyjákovicích jsme zamířili k severu.
Zpáteční cestu jsme měli naplánovanou z Miroslavi.



Celkem jsme ujeli 49 km, překonané stoupání 424 m, klesání 470 m; detail ; GPX


profil Šatov-Miroslav