logo

Orlické hory - Říčky


Jesenicko-orlická magistrála č. 52, 22

Druhý "přírůstek" do akce Kolem republiky, i když v mnohem omezenějším měřítku, jsme podnikli cestou na pravidelnou květnovou akci v Říčkách. Letos to na konci týdne vypadalo dost nahnutě s počasím. Vyprachtice Ale nakonec se nad námi smilovalo, a i když nesvítilo slunce a byla docela zima, tak jsme alespoň nezmokli.

V pátek 23.května 2008 brzo ráno před odjezdem z Mejta se ozval Milan, že místo dopoledne stráveného na kole ho prosedí na WC. Zůstalo nás tedy pět: Pavla, Kuba, Luboš, Pegy a já. První část do Chocně proběhla bez problémů a tam jsme oproti plánu rychle nasedli do dřívějšího osobáku. Přestup ve Třebové dopadl výborně. Jen nám dalo trochu práce naskládat všech 5 kol do jednoho vagónku motoráčku.
Suchý vrch Lanškrounem jsme projeli rychle bez zastávky až do Albrechtic po cyklostezce vedle silnice. Následovalo velmi hezké údolí Moravské Sázavy - lesní asfaltkou pomalu proti proudu říčky do Výprachtic. Tady jsme si už uvědomovali, že nás čeká jeden z prvních těžkých úseků stoupání. Navíc Luboš včele zvolil trasu po turistické modré značce s technickými úseky. Nakonec jsme vše zdárně projeli nebo protlačili a po konzultaci s mapou nalezli ideální cestu středem sjezdovek v Čenkovicích a pak dále už po značené cyklo/běžecké trase na Červenovodské sedlo (820 m n.m.). Další část cesty na dnes nejvyšší dosažený vrchol - Suchý vrch, 995 m n.m. - nebyla zase tak zlá a po asfaltu to docela šlo.
Zemská brána Nahoře jsme si dali jen krátkou přestávku na občerstvení a protože byla zima, kolem se hnaly mraky a restaurace byla zavřená jsme po chvíli pokračovali po červené turistické značce směrem na tvrz Bouda. Příštích 500 m bylo na hranici sjízdnosti a nemalý úsek i za ní. Velké balvany a strmý úsek nás donutily kolo tlačit. Pro nezasvěceného pozorovatele to chvílemi mohlo vypadat, že kolo vlastně táhne nás. Následoval různě příkrý sjezd až do Mladkova - skoro 10 km. Rychlost jízdy byla značně kolísavá Mezivrší a jednou jsme se i rozdělili na dvě party: jedna se striktně držela turistické žluté bez ohledu na vrstevnice a my s Pavlou jsme raději využívali lesních klikatých cest.

Vítanou se stala pauza v příjemné hospodě v Mladkově. Potřebovali jsme nabrat energii pro výšlap o cca 200m výš ke Kašparově chatě směrem na České Petrovice. Pak zase následoval delší sjezd přes Čihák na Zemskou bránu. Po chvíli oddychu jsme vyrazili proti toku Divoké Orlice po nově opravené silnici přes Bartošovice, Neratov (zastávka na kávu), Podlesí a Novou Ves. Před Orlickým Záhořím jsme prudce odbočili do leva - před námi byl výšlap do sedla pod Komáří vrch. Tady se Kuba utrhnul a vyrazil, jen chvílemi jsme mu s Lubošem viděli záda. Následný sjezd k chatě do Říček (680 m n.m.) byla už jen sladká odměna.

Celkem jsme ujeli 85 km, nastoupali 1344 m na celkovém převýšení 626 m

Porfil1


Velká Deštná

Obloha v sobotu ráno byla skoro bez mráčku, jen pofukoval vítr. Po snídani se holky vydaly na pěší tůru a my s Kubou na cyklovýlet. Naším cílem byla Velká Deštná. Nejdříve jsme se museli dostat na hřeben. Cesta pod Komáří vrch je ze strany od Říček mnohem příjemnější než ta včerejší od Záhoří. cesta Dlouho jsme se nezdržovali a hned vyrazili po "bunkrovce" na Pěticestí.

Tuto cestu velmi dobře známe a proto nás prudké sjezdy ani stoupání nepřekvapila. Všude bylo hodně cyklistů, potkávali jsme jich hordy celý den. Po krátkém odpočinku jsme se dali směrem na sedlo Pod Homolí a dál po červené Jiráskově cestě přes Jelenku k bufetu Pod Velkou Deštnou (1105 m n.m.). Protože jsme měli dost času rozhodli jsme se pokračovat na Masarykovu chatu pod Šerlichem (1005 m n.m.).
Občerstvení jsme si museli zhltnout venku na lavičkách, protože celá hospoda byla zamluvená. Čekal nás sjezd na začátek Děštné asi o 300 m níže. Pak zase do kopce do Luisina údolí a podél Zdobnice do stejnojmenné vesnice a dále do Říček. Cesta byla na začátku z kopce a pak nás čekal vždy kousek sjezd a před koncem zase stoupání.

Celkem jsme ujeli 45 km, nastoupali 829 m na celkovém převýšení 445 m

Profil 2


cesta

Nedělní cesta zpátky proběhla v poklidném duchu jako každý rok. Jeli jsme osvědčenou trasou údolím Říčky a Rokytenky. horolezec Po obědě v Žamberku zase kolem rybníku Šušek u Písečné a ve Valdštejně u Dobrouče jsme se napojili na novou cyklostezku údolím Tiché Orlice. Po povinných zastávkách v Cakli a Brandýse jsme k večeru dorazili až do Mýta.

Celkem jsme ujeli 75 km, na celkovém převýšení asi -400 m