logo

Západ - Krušné hory, Český les 2010


Krušnohorská magistrála č. 23, Český les č. 36

Panorama

Naposledy, když jsme se vraceli z Mostu a po studeném víkendu a začalo konečně svítit sluníčko, jsem měl takový smutný pocit že to vlastně hrozně uteklo. Proto jsme chtěli s Pavlou příště vyrazit na delší dobu a raději dříve než skončí léto. Oboje se nám podařilo: prodloužili jsme si cestu o jeden den a vyrazili jsme na konci srpna. Jeden den navíc po měsíci, kdy jsme na kole neseděli a váleli se u moře byl až dost a počasí i na konci srpna bylo jak v říjnu :-)

Jako minule jsme ranním vlakem před pátou hodinou ve středu 25.srpna 2010 vyrazili z Vysokého Mýta přes Prahu do Mostu. Hněvín Přes místy nepříznivou předpověď na následující dny nás na naší konečné stanici přivítalo sluníčko a jasná obloha. Už minule nás zaujala dominanta města: hrad Hněvín na stejnojmenném vrchu. Hned na začátek to byl pekelný rozjezd s převýšením přes 150m. Ale za ten rozhled to stálo!
Nahoře jsme se po rozhlédnutí nasvačili a za chvíli už sjížděli na druhou stranu vrchu. Tady jsme chvíli bloudili mezi kruhovým objezdem a jednosměrnými sjezdy. Nakonec nezbylo než vzít za vděk hlavní silnicí, která nás dovedla přes Komořany do Horního Jiřetína. Tady už jsme to znali, jenomže teď nás čekal výšlap 6 km na hřeben Krušných hor. Hned od začátku bylo jasné, že tato etapa bude tvrdě vykoupena potem a bolavými svaly. Prostě, přes měsíc bez tréningu byl znát.

Na křižovatce v Nové Vsi v Horách jsme navázali na minulou trasu a pokračovali směrem k Hoře Svaté Kateřiny. Vyjeli jsme až nahoru k rozhledně a vylezli i na ní. V hospodě dole jsme se pak ohřáli u čaje a kávy. Další cesta nás vedla ještě Cesta několik kilometrů směrem na Rudoltice v Horách. Poté se opět stočila západním směrem, a proti větru! Jeli jsme po lesní asfaltce a po krátkém zastavení a svačině ze zásob u rybníka jsme sjeli do vesnice Kalek.
Odtud to byl už jen kousek do Načetína - chatu sboru církve bratrské z Litvínova. Protože jsme zde byli docela brzo, tak jsme po prohlídce chaty vyrazili už jen na lehko na obhlídku okolí. Lákalo nás se podívat na zaniklou vesnici Kühnhaide (Keinhaida). Večer jsme se ještě ohřáli v jediném Načetínském penzionu. Cestou na chatu už byla pěkná zima až se od pusy kouřilo. Rychle jsme zalehli brzy usnuli.



Celkem jsme ujeli 57,2 km, překonané stoupání 2.070 m, klesání 1.505 m; detail ; GPX


profil Most - Načetín



Čtvrtek měl být podle předpovědi asi nejlepší, ale ráno nás uvítala zatažená obloha a než jsme se oblékli spadlo i trochu kapek. Nevypadalo to ale na trvalý déšť a tak jsme vyrazili. Klínovec Jeli jsme přes lesy po starší asfaltce, která nás vedla podél německých hranic až k vodní nádrži Přísečnice. Ta byla v sedmdesátých letech postavena na území zatopené stejnojmenné obce za účelem získávání pitné vody v regionu.
Táhlý kopec nás mezi větrnými elektrárnami pozvolna dovedl k osadě Měděnec. Chtěli jsme se trochu ohřát. Hospod zde bylo dost, ale všechny zavřené. Slitoval se nad námi majitel-cyklista penzionu a před otevírací dobou nám uvařil čaj a kafe. Mraky se stále Boží Dar honili a my čekali až se splní předpověď nejteplejšího dne této etapy. Když jsme se vydali na další cestu, tak na chvíli dokonce i vylezlo slunce.

Silnice se stále vinula prakticky po hřebeni což bylo příjemné, pohybovali jsme se kolem nadmořské výšky 900 m n.m. Méně příjemný byl ale neustálý protivítr. Od Měděnce jsme před sebou každou chvíli viděli nejvyšší vrchol Krušných hor: Klínovec (1.244 m n.m.). Cestou do sedla jsme kopec objížděli a míjeli vleky s parkovišti pro lyžaře. Měl jsem trochu obavu jestli nás to nebude stát hodně sil, protože sedlo bylo dnes nejvyšší bod na cestě, a byli jsme teprve v polovině. Vyjeli jsme sice pomalu, ale nebylo to tak hrozné. Na vršku jsme se zastavili, abychom se oblékli, ale Pavla navrhla odbočku až na vrchol. Když už jsme byli tak vysoko a zároveň blízko, tak by bylo škoda to nevyužít. Oblékání jsme odložili a vyrazili znovu vzhůru. Na vrcholu byl vysílač a ten jsme měli skoro pořád na očích. Ten kilometr nakonec uběhl docela rychle a ani nebyl tak strmý.
Nahoře foukalo a my se oblékli do bundy. Je tady velký, ale zchátralý komplex budov. Je jen škoda, že neslouží svému účelu. Dlouho jsme se nezdrželi a vyrazili na několik set metrů dlouhý sjezd až do Božího Daru. Penzion Matylda

Nakoupili jsme zásoby a vyrazili dál. Na chvíli jsme se zastavili u Naučné stezky Božídarské rašeliniště - bohužel bylo kvůli rekonstrukci cest zavřené. V okolí je pro děti realizovaná tzv Ježíškova cesta se zastaveními ve tvaru budek a s připravenými úkoly a atrakcemi pro děti. Prohlédli jsme si i část Blatenského vodního příkopu, který je zde jako připomínka dřívější těžby rud a akvadukt vedoucí přes přirozený tok potoka.

Z Horní Blatné jsme kopírovali Krušnohorskou lyžařskou magistrálu, silničkami kolem hranic jsme projížděli kolem vřesovišť a močálů. Za Přebuzí následoval sjezd podél Rajeckého potoka a výšlap na Bublavu - místní lyžařské středisko. Ubytování jsme měli zajištěno v penzionu Matylda v místní části Kraslic: Zelená Hora. Zbýval už jen dvoukilometrový sjezd.



Celkem jsme ujeli 95 km, překonané stoupání 1.892 m, klesání 2.036 m; detail ; GPX


profil Načetín-Kraslice



V noci na pátek byla docela slušná bouřka a ráno bylo nebe zatažené a počasí nevěstilo nic hezkého. Bolševník Všude kolem bylo mokro a nejradši bychom zůstali v posteli. Protože ale zrovna nepršelo, tak jsme po snídani po osmé hodině raději vyrazili. Kraslicemi jsme jen rychle projeli a před sebou měli zase stoupání. Na kraji města nás chytila přeháňka, kterou jsme přečkali v autobusové zastávce. Za chvíli byla pryč a my pokračovali do kopečka až k osadě Počátky.
Mraky se stále honily až Vildštejn nás jeden velký dohonil na kraji Lubů. V přístřešku pro auto jsme u jednoho domku prostáli asi hodinu, než se počasí umoudřilo. Vody spadlo docela dost a valila se z polí přes silnici. Kolem obce Vackov jsme projížděli oblastmi silně napadenými bolševníkem.
Ve vesnici Skalná jsme si prohlédli hrad Vildštejn z venku a z nádvoří. Měli jsme hlad a tak jsme si našli zastrčený penzion "Pod komínem". Za chvíli se spustil liják a pršelo prakticky stále přes dvě hodiny. Jídlo i pivo jsme už měli dobu v sobě a každou chvíli jsme chodili kontrolovat oblohu.
Nakonec jsme se rozhodli, že už déle čekat nebudeme a navlíkli si pláštěnky že pojedeme v dešti. Vyjeli jsme na parkoviště a rázem pršet přestalo, jen drobné kapky. V pláštěnce jsem dlouho nevydržel, přes šustění jsem nic neslyšel a neviděl - tak šla zpátky do brašen. Cestu jsme si trochu zkrátili vypuštěním hradu Ostroh a zamířili přímo k Františkovým Lázním.
Prohlédli jsme si kolonádu, koupili teplou oplatku a nabrali čerstvou vodu z pramene do láhve. Měla trochu divnou chuť a za chvíli jsme cítili v podbřišku divné bublání. Za městem šla většina do příkopu :-)

Závěrečný úsek Krušnohorské magistrály do Chebu nás vedl kolem naší nejmladší sopky Komorní Hurka a vodní nádrže Skalka. V Chebu na náměstí byly zrovna nějaké rytířské slavnosti a ve městě se to rojilo vojáky v dobových uniformách. Prosmýkli jsme se městem Cheb nejkratší cestou podle GPS a pokračovali kolem jižní vodní nádrže Jesenice. Z té jsme ale prakticky nic neviděli.

Cesta vedla kolem malých vesniček a proplétala se krajem kolem potoků, tato část se mi ale moc nelíbila. Za chvíli jsme byli v Dolním Žandově, kde jsme měli ubytování zamluveno ve farním penzionu. Chvíli jsme uvažovali, že by bylo dobré ještě kousek ujet, ale nepodařilo se nám dovolat na žádnou ubytovnu co jsme měl v záloze v Mariánských lázních. Takže jsme tu zůstali. Po vybalení věcí v pokoji jsme zašli na pivo a grog do místní hospůdky.

Diana

Celkem jsme ujeli 74,4 km, překonané stoupání 1.573 m, klesání 1.646 m; detail ; GPX


profil Kraslice-Žandov



V sobotu ráno bylo počasí, že by psa nevyhnal. Obloha byla zatažená a pršelo. Došel jsem pro snídani a na chvíli ještě vlezl do postele. Rozvadov Nedalo se ale nic dělat a tak jsme zabalili, uvařili čaj a nasnídali se. Pršet přestalo, ale na opalování to rozhodně dnes nebude. Proplétali jsme se vesničkami a zvlněnou krajinou Českého lesa přes Tři sekery do Broumova. Tady nám tvůrci stezky přichystali drobné zpestření terénem údolím Hamerského potoka kolem starého, ohromného jasanu.
Jeli jsme lesními silničkami do táhlého kopce k Prostřednímu Žďáru. Pak zase dolů na pokraji CHKO až do Světců, kde jsme si z venku prohlédli opravenou bývalou jízdárnu. Diana Zrovna se před ní scházeli svatebčani, tak jsme rychle vyklidili pole. Za chvíli jsme vjeli do Tachova. Zahřáli jsme se v hospůdce čajem a polévkou a v supermarketu doplnili zásoby. Žádné teplo nebylo, ale chvílemi to vypadalo že snad i slunce vyleze.

Mířili jsme stále na jih. Před vesnicí Žebráky jsme poprvé přejeli Hlavní evropské labsko-dunajské rozvodí a kousek od Rozvadova jsme u Svaté Kateřiny podjeli dálnici. Zastavili jsme u odpočívadla na sluníčku, ale vítr stále foukal studeně. V dálce byl vrch Přimda se zříceninou hradu. Před námi byl rovný kousek k loveckému zámečku Diana.

V tomto klidném a opuštěném koutku přírody jsme se s magistrálou Český Les rozloučili a nabrali směr k poslednímu domluvenému ubytování u rybníka Chobot v areálu Sycherák. Cestou jsme podruhé překonali hranici rozvodí. Ubytovali jsme se v chatičce za pár korun. Byly zde i kamna a tak jsme zapálili pár polen a místnost se po chvíli příjemně vyhřála.


Celkem jsme ujeli 85,8 km, překonané stoupání 1.575 m, klesání 1.611 m; detail ; GPX


profil Žandov-Sycherák



Nedělní ráno vypadalo docela dobře. Byla zima, ale obloha nebyla významně zatažená a tak jsme měli naději, že už nezmokneme. Puclice Museli jsme se dopravit do Staňkova, odkud nám jel po poledni vlak. Projeli jsme několik vesniček po hlavních i vedlejších silnicích. Počasí se umoudřilo a i když nebylo žádné velké teplo, alespoň nepršelo.
Cestou jsme se zastavili jen na chvíli v Puclicích a obešli jsme si opravenou tvrz u rybníka, která dnes slouží jako místní úřad.


Celkem jsme ujeli 32,8 km, překonané stoupání 437 m, klesání 584 m; detail ; GPX


profil Sycherák-Staňkov