logo

Krkonoše a Jizerky 2009


Jizersko-krkonošská magistrála č. 22

Hned jak bylo jasné, že mě v práci nemine nucená dovolená na začátku května, jsem začal s plánováním trasy a ubytování. Počátek byl jasný - místo, které velmi dobře známe a kde jsme minule skončili: Masarykova chata v Deštném v Orlických horách

Do výchozího bodu jsme ráno ve čtvrtek 7.května 2009 dorazili autem. Což nám ušetřilo hodně sil, i když itineráře na všechny dny byly zvoleny velmi volně. Masarykova chata To nám ovšem náš spolujezdec Luboš ještě několikrát cestou připoměl, i s výtkou že často vůbec nejedeme kolem hranic, ale "někde vnitrozemím". Je pravda, že v některých úsecích se dálková cyklotrasa odklání od hranic nebo od velkých kopců. Toho jsme se ale nebáli a když byla příležitost, tak hup a rychle na nějaký vrchol u hranic!

Počasí v poslední chvíli vypadalo, že by mohlo docela vydržet. Na vrcholu u Masarykovy chaty to ale moc optimistické nebylo. Po krátké přípravě jsme vyrazili po hraniční čáře s Polskem směrem na Náchod. I když jsme byli už dost vysoko čekalo nás ještě Vrchmezí (1085 m n.m). Dolů po červené turistické značce do Olešnice (600 m n.m) to byl opravdu sešup. Nebýt brašen vzadu na nosiči tak bych několikrát brázdil bradou v korytu. Na Dobrošov nám zbývalo asi 15km podorlickým krajem - takže to bylo stále z kopečka a do kopečka.
Po venkovní prohlídce pevnosti jsme rychle mířili do tepla blízké Jiráskovy chaty. Jiráskova chata Zahřál nás čaj a teplá polévka. Počasí bylo celý den pošmourné a slunce jsme viděli jen v rychlosti. Odskočil jsem si najít blízkou kešku a už jsme nasedali na kolo a těšili se na dnes poslední dlouhý sjezd do Náchoda.
Podle plánu nás měly čekat kopečky, ale většina výpravy mě přehlasovala a tak se jelo do Hronova podél vody. To byla docela bezproblémová cesta po cyklostezce kolem hraničního přechodu. Hronov byl trochu v centru rozkopaný, ale nakonec jsme se prosmýkli s krátkou zastávkou u rodného domku Aloise Jiráska.

Další cesta měla proběhnout dle itineráře také v pohodě. Luboš, který byl stále vpředu, ale asi podvědomě sjel z cesty a nabral směr Rokytník. Probrali jsme se až na kopci (ano, Pavla nás na to upozorňovala!). Police n.M Nezbylo než pozměnit další trasu a přejet Dřevíčskou stráň u Starkova, tak abychom se dostali do Police nad Metují.
Tady jsme si prohlédli náměstíčko a nakoupili zásoby na večeři a následující snídani. Už nám zbývalo posledních pár kilometrů do cíle: Teplic nad Metují. Objeli jsme vrch Ostaš, který už byl předzvěstí blízkých skal a po vyzvednutí další kešky jsme projeli kousek města a ubytovali se v turistické ubytovně TJ.
Po osvěžení a malém odpočinku jsem si byli vypít pohárek do blízké hospody a nechali se zchladit hokejovou sprchou od Švédska.



Celkem jsme ujeli 68 km, překonané stoupání cca 860 m, klesání 1.402 m; detail ; GPX


profil Šerlich-Teplice



V pátek ráno bylo nebe modré. Luboš se oblékl jen do trika s krátkými rukávy a tak vydržel prakticky celý den. Mosty My jsme s Pavlou takoví odvážlivci nebyli a raději jsme zvolili taktiku postupného sundávání vrstev. Čekalo nás mírné stoupání do Adršpachu kolem skal se závěrečným výstupem do sedla Krupné hory (700 m n.m) a postupný sjezd přes Petříkovice na začátek Trutnova k jedinečné technické zajímavosti. Jde o křížení dvou železničních tratí se silnicí. Dozvěděl jsem se o tom díky kešce, která je zde ukryta.
Trutnovem jsme projeli rychle a po krátké konzultaci s mapou jsme zamířili podél hlavní silnice do Svobody nad Úpou. Cesta vedla kolem řeky a pomalu stoupala. V dálce se už daly tušit hory a na kopcích jsme tu a tam zahlédli sjezdovky. Za každým dalším lyžařským střediskem (Horní Maršov, Velká Úpa, ...) se silnice stále více zařezávala mezi kopce a jejich svahy se čím dál víc svažovaly.

Kousek před Pecí jsme si dali oběd a tak posíleni za chvíli vyrazili na nejnáročnější část z těchto dnů. Před námi byl úsek z pece pod Sněžkou po cyklotrase 1A, která vede Zeleným dolem kolem Richterovy boudy na Výrovku (1357 m n.m). Výrovka Musíme přiznat, že jsme kousek ve dvou úsecích tlačili. Ale ten pocit nahoře byl báječný.
Ještě lepší to bylo, když jsme vyrazili po hřebeni směrem k chatě Na rozcestí a po pár metrech se objevil na cestě souvislý sněhový pokryv o výšce asi 25 cm. Tak rychle foťák a udělat dokumentaci! Euforie ovšem brzy vyprchala, když po pár metrech asfaltu byl další pruh sněhu a za chvíli další a další. Každý byl čím dál delší. Když se začli objevovat hlášky o mokrých botách tak jsem si říkal, že mne Pavla s Lubošem asi ukoulujou. Nakonec to dobře dopadlo a po cca 1,5km střídavého tlačení, oprašování a popojíždění jsme stanuli u chaty. Hned jsme zapluli dovnitř a ohřívali se kafem.

Venku se zatím přehnala skoro neznatelná přeháňka. Strážné Oblékli jsme se v očekávání delšího sjezdu do větrovek a dlouhých nohavic. Docela se nám to vyplatilo. Na obloze se zatím honily mraky a my si to valili z hor do podhůří. Když jsme zdolávali kopeček do Strážného tak začalo sluníčko mezi mraky vykukovat. Než se mi podařilo najít všechny stanoviště místní multiny, tak bylo docela teplo a zase jsme se svlékali. Finální schránka pokladu byla nedaleko pěkného kostelíka.
Sjet dolů do Horního Vrchlabí byla už hračka. Co se ovšem ukázalo jako problém byla neochota nás ubytovat v místní ubytovně i přesto že jsem to měl dopředu domluvené. Nakonec jsme skončili v soukromí se snídaní. Večer jsme se trochu prošli než jsme narazili na otevřenou hospodu, kde se vaří, ale nakonec jsme se výborně najedli v místní putyce IV kategorie.


Celkem jsme ujeli 72 km, překonané stoupání cca 1.300 m, klesání 1.250 m; detail ; GPX


profil Teplice-Vrchlabi



Po noční přeháňce nás v sobotu uvítalo znovu sluníčko. Přehrada Špindl Moc jsme si ho ale úzkou klikatou cestou kolem Labe do Špindlerova Mlýna neužili. Stále bylo někde za vysokým kopcem. Naplno vylezlo až na úrovni přehrady a pak jsme si ho vychutnali v centru Špindlu, když jsme si dali na terásce kafe s koláčem. Následoval lehký návrat skoro až k hrázi a pak prudká odbočka do prudkého kopce. Po chvíli jsme zase odbočili a už lehčím stoupáním překonávali další vrstevnice šikmo vzhůru.
Odskočili jsme si pro kešku schovanou na sjezdovce Levinek a po tom co jsme vysvětlili místnímu dědovi, že mu nešlapeme schválně po louce, jsme za chvíli dorazili na rozcestí Na rovince. Občerstvili jsme se pivem, polívkou a klobáskou. Rozveselili se na chůdách a po hodince vyrazili dál.

Projeli jsme Beneckem a otočili se opět k severu. Po chvíli traverzování svahu jsme byli zase na silnici a mířili proti proudu Jizerky. V místě kde se říčka prakticky rodí ze dvou potoků jsme odbočili doleva proti toku jednoho z nich - Kozelského potoka.

Před námi byl výšlap skoro stále ve stejném směru bez zákrut asi 3 kilometry až na rozcestí pod Dvoračkami. Dvoračky Naštěstí nebyl náš příští cíl přes stromy v lese vidět, asi bychom se tak odvážně do dalšího stoupání nepustili. S Lubošem jsme napnuli všechny síly abychom mohli říci, že jsme vyjeli až nahoru.
Bohužel díky kamenitému povrchu jsme posledních pár metrů museli tlačit ;-) Nahoře nás čekala obnovená horská chata a hotel Štumpovka. Docela tu foukalo a tak jsme si ani nedali pivo, jen rychlou kofolu a po oblečení větrovek jsme za chvíli byli připraveni na sjezd na rozcestí Ručičky. Pak objetím vrchu Plešivec jsme se přibližovali k řece Mumlavě. K ní jsme se dostali u Krakonošovy snídaně. Následoval opět pár kilometrů sjezdu, narušeného několika sněhovými poli, jejichž překonání už nebylo tak obtížné jako na hřebenu. Smědava Odměnou byly Mumlavské vodopády.

Do Harrachova to už byl pak jen malý kousek. Po doplnění zásob jsme rychle projeli centrem a po široké silnici sjeli na křižovatku Na Mýtě - soutoku Jizery a Mumlavy. Cestu do Kořenova jsme už lehce zdolali po opět nalezené dálkové cyklotrase č 22.
Nocleh jsme měli zajištěn naproti továrně na umělá střívka Cutisin. Ubytovna Alda zvenku vypadá jako stará škola s vysokými stropy a vlhkými zdmi. O to víc jsme byli mile překvapeni dobře zařízeným podkrovím s televizí a kuchyňskou linkou za směšných 200,- Kč. Večer jsme se prošli do 500m vzdálené hospůdky na večeři.


Celkem jsme ujeli 55 km, překonané stoupání cca 1.145 m, klesání 1.090 m; detail ; GPX


profil Vrchlabi-Korenov



Poslední den - neděle - začla ránem, kdy nebylo jasné jak dlouho vydrží počasí bez deště. Jizera Nešlo ale moc přemýšlet, cíl byl jasný a času na otálení moc nebylo. Posnídali jsme pečivo s marmeládou a čajem. Mezitím se ukázalo i sluníčko a tak jsme se vydali na poslední část cesty přes Jizerské hory. Cestu jsme docela dobře znali z nedávného poježdění Jizerek se Skaldou, takže mne ani výjezd na Jizerku nepřekvapil. Luboš byl samozřejmě na vrcholu první. Nezdržovali jsme se a pokračovali kolem chat a opravených starých chalup k Hnojovému domu, kde nás čekala druhá dnešní keška.
Byli jsme tu zrovna v období, kdy v okolí kvetlo velké množství narcisů. Hnojový dům Mraky nad námi se stále honily a žádné velké teplo nebylo, takže jsme se těšili na plánovanou zastávku na Smědavě. O to větší bylo zklamání, když jsme se k chatě přihnali, že bylo ještě zavřeno.

Hodinu se nám čekat nechtělo a tak jsme se vypravili ke Knejpě u Jizery. Tady nám už kafe uvařili, taky trochu vysvitlo sluníčko. Před námi byla už jen velmi jednoduchá část cesty a časově jsme na tom byli víc než dobře. Pozvolna jsme tedy začli sjíždět níže. Po pěkných výhledech na Krásné Máří a obědě v bufetu Hřebínek jsme absolvovali dlouhý a prudký sestup do Oldřichova v Hájích, kde jsme se opět svlékli.

Následující část až na začátek Liberce byla velmi dobře značená a vedla nás kolem vodní nádrže Fojtka. Přehrada Fojtka Naopak průjezd Libercem by bez kombinace GPS, mapy a neustálého otáčení po značkách byl dost komplikovaný. Nakonec jsme úspěšně našli vlakové nádraží. Zde nás překvapila výluka a náhradní doprava autobusem s koly se nezdála moc reálná. Po prvních neúspěšných pokusech jsme se vnutili do třetího autobusu a v Turnově pak přestoupili na vlak. Čekal nás ještě jeden zrychlený přesun v Pardubicích do zcela plného rychlíku.
Závěrečnou část výpravy z Chocně do Mýta jsme absolvovali na kolech.


Celkem jsme ujeli 55 km, překonané stoupání cca 715 m, klesání 920 m; detail ; GPX


profil Korenov-Lberec