logo

Jeseníky


Slezská magistrála č. 55; Jesenicko-orlická magistrála č. 53, 52

Narychlo zorganizovaná minietapa, kterou jsme chtěli vyplnit prázdné místo mezi Ostravskem a Orlickými horami. Na začátku jsme se mírně odchýlili od skutečné dálkové cyklotrasy, ale vyjížděli jsme ze stejného místa kde jsme minule skončili.

Jako výchozí místo byla chata na Vikštejně, ze které jsme ráno v pondělí 7.července 2008 vyrazili směrem na Slezskou Hartu a pak dál až do konečného bodu: Vrbna pod Pradědem. Lhotka Ráno nebylo počasí bůhví jaké, ani předpověď nevypadala moc přívětivě. Naše cesta vedla pro nás známým územím a před sebou jsme měli necelých 80 km, takže to vypadalo jako snadný úkol a spoustu času.

Jenomže hned na prvním kopci jsem se rozhodl dofouknout si zadní kolo: přeci jen bylo znát že něco vezeme. Ve Lhotce jsme tedy zastavili, jenomže při pumpování se mi podařilo utrhnout ventilek a tak byla duše k ničemu. Náhradní jsme měli, tak co. Bohužel ta měla automobilový ventilek a záhy jsem zjistil že do mého ráfku prostě neprojde otvorem! Další už jsem neměl. hospoda Široká Niva Nezbylo než udělat prohození s duší na Pavliném kole.
Za chvíli byla obě kola na zádech a začal kolotoč. Po zdržení asi půl hodiny jsme mohli jet dál. Na Velké sedle jsme ani nezastavili a pokračovali až na Slezskou Hartu a pak do Leskovce nad Moravicí. Dali jsme si v hospodě rychlý oběd a pivo a pokračovali. Čekal nás lesní úsek a pak sjezd k řece Opavě v Nových Heřminovech. V lese jsme museli poprvé schovat před deštěm asi 20 minut.

Druhá polovina trasy vedla proti proudu Opavy až do Vrbna. jenomže asi na polovině cesty u Široké Nivy se začalo zase zatahovat a záchrana byla, že jsme chvíli před tím zastavili v penzionu na kafe. Zase duše Z toho byly ještě dva čaje, grog a několik piv. Odpočinek na kafe se protáhl skoro na 3 hodiny. Jen se na chvíli protrhla obloha, už jsme seděli na kole a značně "posilněni" se pustili do zbytku kilometrů. Cesta se naštěstí klikatila (a my s ní) mimo hlavní silnici, po humnech a okolních lesích. Občas trochu krápalo, ale už jsme nezastavovali.
Jenomže pak se mi Pavla ztratila někde vzadu a když jsem ji znovu našel kolo jen tlačila. Nezbylo než vyndat duši. Protože jsme ale další náhradní neměli, museli jsme lepit. Byla to už dnes třetí výměna, tak to šlo docela rychle. Úplně poslední úsek mezi Karlovicemi a Vrbnem vede v úbočí kopce nad hlavní silnicí. Za normálních okolností to může být pěkný úsek, ale když prší a je bláto - je to otrava. Do kempu jsme dojeli už mokří a dosti zablácení. Naštěstí chatička byla docela velká a sprcha horká.


Celkem jsme ujeli 80 km, překonané převýšení 1340 m


profil Podhradí-Vrbno



V úterý ráno nás přivítalo modré nebe. Chatka Vstávali jsme brzo a vyjížděli už v osm hodin, protože jsme měli před sebou velký úsek a znatelné převýšení. Nejdříve nás čekalo pozvolné stoupání podél Černé Opavy (pokud nepočítám asi 3km zajížďku ;-) ). Vede tudy naučná stezka Údolím lapků z Drakova s několika zastaveními a zajímavostmi (Josefský hamr, Buk u Drakova, zřícenina vysoké pece a zřícenina hradu Kobernštejn). Černá Opava Škoda že jsme neměli víc času! Na Rejvíz (804m n.m.) jsme dorazili kolem 10h, zrovna v čase na kávu.
Kolem se nachází veliký prostor chráněného území se slatěmi. Řekli jsme si, že když už jsme tady tak se tam podíváme. Naše původní etapa vedla kousek od Velkého mechového jezírka a tak jsme ji trochu pozměnili. Bylo to sice časové zdržení - územím se nesmí jezdit na kole a ani se to po dřevěném vyvýšeném chodníku nedá - ale vyplatilo se to. Jezírko je moc pěkné, podobné slatím v Jizerských horách. A protože se nám nechtělo vracet stejnou cestou pokračovali jsme po turistické značče. Bylo ale nutné kolo tlačit přes kořeny i z kopce.

Kousek dál jsme se napojili na Starou cestu a podél Vrchovištního potoka jsme si to frčeli dolů do Jeseníku (440m n.m.). Velké mechové jezírko Po nakoupení zásob nás čekala asi nejnudnější část cesty po hlavní silnici na Ramzovské sedlo (763m n.m.), kde jsme si dali vrcholové pivo a navlékli šusťačky v očekávání dlouhého a rychlého sjezdu do Hanušovic (400m n.m.). Jenomže! Protivítr byl tak silný, že jsme celou cestu dolů museli šlapat a nakonec mě bolely nohy jako kdybych jel do kopce. Spravil to pozdní oběd ze zásob a po krátké přeháňce jsme mohli pokračovat. Králický Sněžník

Další úsek vedl proti proudu Moravy do Králík. Cestou nás chytla krátká ale silná bouřka. Králíkama jsme projeli a pokračovali po silnici na Dolní Lipku. V Lichkově jsme před 17 hodinou nasedli do autobusu (byla výluka, kola ve schráně) a nechali se přiblížit 21km do Letohradu. Cestou se mraky stále honily.
Za Letohradem už nás čekala známá cyklostezka a tak jsme se dvěma zastávkami na pivo dorazili do Mýta kolem 21h. Odměnili jsme se ve Družbě pivem a topinkama.

Celkem jsme ujeli 138 km, překonané převýšení 1620 m


profil Vrbno-Lichkov