Cyklotrasa GREENWAY 2003 (Praha – Vídeň)

odjezd Sobota 19.7.2003 – odjezd z Mýta v 6°°. Po obvyklém lehkém bloudění jsme dorazili nad Týnec nad Sázavou. Vybalili kola a obvěšeli je batožinou a vydali se do světa. Trasu jsme cestou trochu „pozměnili“ – zapomněli jsme odbočit, ale nakonec jsme dojeli, tam kam jsme měli. První zastávka byly Sedlčany.
Měla jsem cestou slušnou krizi. Ty kola jsou totiž pekelně těžký a letos jsme prakticky nic nenajezdili. Kemp před Táborem je tu celkem dobrý, rybník (Malý Jordán) je super koupání, akorát ceny jsou dost nadsazený. pivečko

Mrskáme si „Ámose“ a ani se v hospodě nemůžeme zmrskat, jak jsme utahaný. Dala jsem si předsevzetí, že se půjdu zítra ráno koupat. No uvidíme. Pivo jsme si objednali Lobkowitze – nic moc, dále snad bude lépe.
„Mám už podruhé škytavku!“

(převýšení: 300 m, vzdálenost: 70,9 km; počet turistických známek: 0); profil trati



balení

Neděle 20.7.2003 – ráno se koupel nekonala, protože jsme dlouho spali – až do 8 hodin. Museli jsme rychle sbalit a vydali jsme se podél Jordánu do Tábora. Tábor je moc hezké město, má krásné historické centrum a skvělou atmosféru. Vystoupali jsme na kostelní věž – 200 schodů – 50m. Nahoře ve věži se prý do roku 1953 bydlelo – já bych tam teda bydlet nechtěla. Dali jsme si kávu a větrník na náměstí a vydali se vzhůru do kopců.
Tábor Já mám pocit, že pořád jenom šlapeme do kopce. Jeli jsme přes Planou nad Lužnicí, směr Větrov a Tučapy, ale samozřejmě jsme sjeli z předem vytyčené trasy a díky tomu jsme objevili nádherné koupání v Roudné. Písák, trochu železitý, ale čistý – nádhera, a je tam i slušný kemp U Rybáků.

Červená Lhota Pokročili jsme k Červené Lhotě. To je moc kouzelné místo. Celé Jižní Čechy jsou moc malebné. Z Červené Lhoty jsme dosupěli do Jindřichova Hradce. Přijeli jsme dost pozdě – 17.30 a hrad už zrovna zavírali. Prohlédli jsme si akorát nádvoří. V celých Jižních Čechách nemají turistické známky – Tábor, J. Hradec – tam už bylo zavřeno, hrůza!!! koupání na Vajgaru V J. Hradci jsme se vykoupali na plovárně na Vajgaru. Docela to bylo čisté. Měli jsme vyhlédnutý kemp asi 6 km za J.H. v Dolním Žďáru, ale byl bohužel jenom na mapě a skutek utek.
Tak jsme zakempovali na loučce u lesa za Malíkoven nad Nežárkou. Bylo to tam moc hezké, krávy nám bučely do ucha, no idylka. Ale to ráno bylo krásné, sluníčko nás vytáhlo ze spacáků v 7 hodin - taky jsme byli slušně rozlámaní z tvrdého spaní. V neděli jsme ujeli 80 km.
P.S: krize nebyla!!

(převýšení: 190 m; vzdálenost: 79,8 km; čas jízdy: 4:59; průměrná rychlost: 16 km/hod; maximální rychlost: 55,5 km/h; celkem ujeto: 151 Km; počet turistických známek: 1 - "je to bída"); profil trati



Pondělí 21.7.2003 Ráno bylo kouzelné, ale naše představa, že se najíme – snídaně v první vesnici, co potkáme - byla celkem milná. Šlapali jsme krásnou krajinou Přírodního parku Homolka - Vojířov na lačno až k hotelu Peršlák. rybník Osika To normálně uprostřed lesů v divočině stojí zbrusu nový snobský kýčovitý hotel s chrliči - odpornými sloupky u vchodu do areálu. Nicméně jsme si tam dali kávu a džus za „lidových“ 125 Kč. Úplně nám zhořklo na jazycích. V Nové Bystřici jsme nakoupili a pokračovali v cestě. V průběhu jsme se vykoupali u rybníka Osika, je to písák s množstvím slídy. Byla to paráda – čisté a pozvolné akorát pro děti. Landštejn Vetřeli jsme se do areálu Univerzity Karlovy a to bylo pokoupáníčko!

Dále následoval hrad Landštejn – je moc hezký a poměrně zachovalý, akorát tam měli zavřeno, protože bylo pondělí. Takže známku jsem zase nezakoupila, akorát v hospodě měli drzé vosy. Ale ukrutně. Z Landštejna následovalo mnoho méně či více krizových kopců, ale zvítězili jsme. Rancířov Fičeli jsme rychlostí motorových hlemýžďů do Starého Města pod Landštejnem, Slavonic, Slavětína, Rancířova – pěkný kostel, ale jinak pr… světa. Slavonice jsou moc sympatické jihočeské městečko. Měli známku a pěkně opravené historické náměstí, zámeček a centrum. Na noc jsme dojeli do kempu Bítov – pod hradem Bítovem na začátku Vranovské přehrady – ta je jako brčál zelená a málo vody. Ráno nás čeká výstup na hrad. K večeři jsme si dali výbornou pizzu a pívo. Jsme celkem utahaní, dnes máme v nohou 83 km a skoro všechny do kopce – alespoň já mám ten pocit. Dnes měl menší krizi Jaroušek. Konec, žene se asi pršení.

(převýšení: (+190, –358) m; vzdálenost: 83,5 km; čas jízdy: 5:01; průměrná rychlost: 16,6 km/hod; maximální rychlost: 55,5 km/h; celkem ujeto: 234 Km; počet turistických známek: 3); profil trati



Úterý 22.7.2003 – z pršení nic nebylo, opět je vedro a dusno. Ani nepadla rosa. Bítov Posnídali a pobalili jsme saky paky a vydali se na hrad Bítov. Jeli jsme stezkou pro pěší a tak jsme 1/3 cesty kola tlačili do hrozného kopce lesní cestou. Ale stálo to za to. Bítov je krásně zrekonstruovaný rozsáhlý hrad. Mají tam vinný sklípek pánů z Lichtenberka v původních prostorách a vinotéku celé jihomoravské oblasti. Dali jsme si na ochutnávku Chardonnay a procházeli se po sklepení. Jsou zde historické přístroje a nástroje na výrobu vína. Moc se nám tam líbilo. Na hradě jsem získala komunistickou brožurku o Bítově za 1 Kč.

Vranov nad Dyjí Z Bítova jsme sjeli k přehradě a vyšlapali k zřícenině Cornštejn. Pak jsme pokračovali přes kopec směr Vranov. U hráze byla voda podstatně lepší a koupalo se. Sjeli jsme dolů do města a pěšky se vydali na hrad Vranov. Tam jsem šla na prohlídku a Jára na pivo. Je tady moc hezky a opravuje se. Cestou dolů z kopce mě postihla absolutní morální krize – také bylo příšerné vedro a nakazila jsem celé mužstvo a z posledních sil jsme se vydrápali zpátky k hrázi a ubytovali se za mostem v kempu na pláži.
Strašně velký, přelidněný a hlučný kemp se studenou vodou ve sprchách. Moc se nám tam nelíbilo. Nad ním je ještě jeden maličký a prý dobrý kemp, ale o tom jsme nevěděli – tak příště. Vykoupali jsme se ve Vranově, umyli se a brzy šli spát. Ujeli jsme sice pouze 25 km, ale na to vedro je to i tak slušný výkon - byli jsme hotoví.

(převýšení: 200 m; vzdálenost: 24,89 km; čas jízdy: 1:50; průměrná rychlost: 13,4 km/hod; maximální rychlost: 48,5 km/h; celkem ujeto: 260 Km; počet turistických známek: 5 - "už se to lepší");



Středa 23.7.2003 Vyjeli jsme záhy směr Znojmo přes zámeček Lusthaus most přes Dyji a národní park Podyjí. Je tam hezky, ale žerou tam příšerně mouchy a jsou tu hrozný krpály nahoru – dolů. V Hnanicích jsme se napojili na hlavní a dofrčeli do Znojma. Museli jsme vybrat peníze, stihli jsme to akorát než začal hrozný liják. Schovali jsme se v Hypernově, dali si oběd, nakoupili, přečetli noviny u kávy a pak konečně přestalo pršet. Zběžně jsme si prohlédli historické centrum Znojma. Je to moc hezké město, ale měli jsme málo času. Vyrazili jsme po vinařské cyklostezce směr Jaroslavice, Hrádek. kudy kam? Tam jsme dojeli skupinku sedmi cyklistů, se kterými jsme se od Znojma střídavě předjížděli a dali s nimi řeč. Domluvili jsme se na společném postupu s cílem najít a dobít vinný sklípek. Byli to vesměs studenti z Prahy a jeli také od soboty stejnou trasu jako my.

Pokračovali jsme přes Dyjákovice, Hevlín na Nový Přerov. Jeden z účastníků už jel tuto trasu asi po třetí a věděl o dobrých lidech a dobrých sklípcích v Novém Přerově. Stráň s nimi vypadá jako Hobitín. Našli jsme jednoho moc sympatického pana vinaře – v důchodu a ten nás ochotně vzal do svého sklípku a povykládal nám s obrovským nadšením jeho historii i příběh celého kraje. Nechal nás dokonce přespat u svého sklípku a tak mu tam vyrostlo stanové městečko.
Strávili jsme vlahý večer u vína s příjemnými lidmi. Tady na Moravě je úžasné hvězdné nebe, tolik hvězd jako tuto noc jsem snad ještě neviděla (a to jsem neměla brýle!). Náš hostitel nám bohatě načepoval za směšnou cenu a tak jsme mu nechali dohromady 500 korun. On nám druhý den ráno ještě přivezl horkou kávu v termosce. Byl opravdu moc fajn. Večer jsme padli po vínečku a 92 kilometrech v nohách jako podťatý a spali až do rána.

(převýšení: (+150, -320) m; vzdálenost: 92,35 km; čas jízdy: 5:21; průměrná rychlost: 17,3 km/hod; maximální rychlost: 46,5 km/h; celkem ujeto: 352 Km; počet turistických známek: 6); profil trati



Čtvrtek 24.7.2003 Mikulov Vstali jsme nezvykle dlouho – až o půl deváté a tím pádem i déle vyrazili. Rozloučili jsme se s našimi souputníky a panem vinařem a vydali se do Mikulova. Byli jsme tam za chvilku, ale stejně nám snídaně splynula s obědem. Dali jsme si francouzské CREPES – slané palačinky se sýrem a slaninou; Jára s kuřecím masem. Prohlídli si Mikulov a vydali se přes Pálavské vrchy kolem Dívčích hradů do Pavlova a Dolních Věstonic. Pálava stojí za zhlédnutí, je tam ale úmorné vedro, slunce tam děsně peče. vinice Sjeli jsme dolů k Novomlýnským nádržím a ani se nemohli vykoupat, voda byla jako brčál. Po delším porovnávání mapy se skutečností jsme zjistili, že nám na ní chybí jedna Novomlýnská nádrž. Mapa je z doby hluboké totality => matení nepřítele. Koukli jsme se ve Věstonicích do muzea paleontologie na Věstonickou Venuši, dali si pivo a vyrazili směr Lednice.

Cesta byla celkem příjemná, vedla po cestičkách v lesích. Dojeli jsme do Lednice, Minaret zámek je už skoro celý opravený. Projezdili jsme zámecký park, je hodně rozsáhlý a navazuje na Lednicko-Valtický areál. Projeli jsme ho skoro celý – Minaret, Janohrad, Nový dvůr, Nové Mlýny Tři Grácie, kaple sv. Huberta (viděli jsme z dálky Apollónův chrám a Rybniční zámeček), Rendez-vous a vyjeli jsme ve Valticích. Bylo už pozdě (19 hodin) a tak jsme si zámek prohlédli jen z venku. Ten areál je moc příjemný – cestičky lesíkama upravené, určitě stojí za projetí i na celodenní výlet.
Z Valtic jsme uháněli po hlavní do Břeclavi do kempu. Je celkem slušný – jen 100 korun a teplá voda ve sprchách neomezeně. Akorát bufáč nestojí za nic. Ale člověk nemůže mít všechno – máme v nohách opět 80 kilometrů.

(převýšení: (+120, -180) m; vzdálenost: 82,66 km; čas jízdy: 5:06; průměrná rychlost: 16,1 km/hod; maximální rychlost: 49,3 km/h; celkem ujeto: 434 Km; počet turistických známek: 9); profil trati



Pátek 25.7.2003 Ráno se ukázalo, že moje achilovky nejsou zrovna v kondici. Dost dobře vrzaly. Ještě ke všemu pršelo a po tropických vedrech byla zima. Morálka upadla na bod mrazu a celé dopoledne jsme prospali ve stanu. Nicméně kolem poledního mne Jarda donutil vylézt a pobalit věci. konečně klid!

Vydali jsme se směr Pohansko, Lanžhot, Hodonín a Olomouc. Bohužel paty mě bolely celkem slušně dál a začaly mi otékat a tak jsme se rozhodli pro variantu č.2: návrat do Břeclavi a přesun vlakem směr Brno. Mezitím už opět vysvitlo sluníčko.
Zavolali jsme SOS Michalovi s Jolčou a než jsme k nim dorazili měli naložené barbecue a vychlazené víno. Tomu se říká „přátelé na telefonu“! Povídali a prohlíželi jsme fotky až přes půlnoc. Stejně jsme najeli nějakých 50 km. Doufám, že to ráno rozchodím.

(převýšení: 50 m; vzdálenost: 45,89 km; čas jízdy: 2:47; průměrná rychlost: 16,4 km/hod; maximální rychlost: 29 km/h; celkem ujeto: 478 Km; počet turistických známek: 9)



holky

Sobota 26.7.2003 Chůze mi jde ztuha, nejhorší je to ze schodů. Ještě, že mají Reinischovi babičku v lekárně – mají celkem dost různých Dolgitů. Zítra se nám vrátí děti i s babičkou a spol. od moře.

grilování Takže dneska máme odpočinkový den, hlavně žádná kola. Kluci s Áňou jeli na výstavu modelů letadel – Aničku to fakt asi bere ;-) – do kláštera Porta Coeli kousek za Brnem.
My jsme s Jolčou nakupovali suroviny na večerní grilování (techn. pozn: Reinischovi jsou masožraví). Masíčko jsme naložili a po poledním odpočinku jsme vyrazili na zahradu. Jára chtěl sice původně ráno vyjet a dorazit až na chatu (náš původní plán), ale přemluvili jsme ho a vidina grilovaného masíčka byla lákavější. Nakonec bylo taky moc dobré.



u Barviče

V neděli ráno jsme se vypravili do města, dali si ledovou kávu a strávili příjemné dopoledne v mém oblíbeném knihkupectví u Barviče. Koupila jsme si „jen jednu tenounkou“knížečku. v šalině

Rázem bylo poledne a přijeli nám dětičky. To bylo uvítání! Áda s Kubou jsou jak cikáňata, jen oči jim bíle svítí. Už se mi po nich stýskalo. Přijeli spokojení a vyráchaní. Přivezli mi korálky „z móže, od mě a od Kubíčka“ – jak řekla Áda. Myslím, že se nám všem dovolená vydařila.






Zaznamenala: Pavla
červenec-srpen 2003